Máš „áčko“!!! Pod tímto slovem, zkratkou, písmenem, …, ať už to nazveme, jak chceme, si každý z nás představí něco jiného. Milovníci přírodního ubytování malý stan ve tvaru písmene A, majitelé prodejny malou reklamu, která je postavena před obchodem a láká klienty k návštěvě obchodu. Zaměstnanci je pak jasné, že má neomluvenou absenci. Nás zajímá situace poslední – A jako absence.
Hned se mi vybaví několik úsměvných historek z praxe. Ráno kráčím směrem k úřadu a potkávám kolegu, z jehož vyděšeného pohledu je jasné, že je něco špatně. Hlásí: „Jéééé, já jsem si zapomněl cvaknout!“ Jaká náhoda! Žádná náhoda – reálná situace, neboť jako jeho nadřízená přicházím do práce v neobvyklou brzkou ranní hodinu a bylo málo pravděpodobné, že se potkáme. Ráno už na mě čeká kolegyně vedoucí a hlásí, že ráno našla na svém stole vzkaz od podřízené, že si bere dovolenou. Má vypnutý mobilní telefon a zrovna se opaluje na Kanárských ostrovech. Na dovolenou ale nemá nárok, neboť se jí nepodařilo v letošním roce odpracovat alespoň 60 dní, a to už je začátek září a rok se chýlí ke konci. Požadavek na konání práce pro zaměstnavatele v počtu alespoň 60 dní, aby vznikl nárok na dovolenou, je zakotven v ust. § 212 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce).
Bilancuji nad tím, o jak závažné porušení povinností zaměstnance se jedná. Abych byla úplně přesná – o jak závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci se jedná? Ale říkejme tomu, jak chceme – pracovní kázeň, pracovní povinnosti – jde o totéž. Narušení legitimního očekávání zaměstnavatele, které směřuje směrem k zaměstnanci. Intenzita porušení může mít různé stupně dle zákoníku práce:
1. méně závažné
2. závažné
3. porušení zvlášť hrubým způsobem
Zatímco porušení povinností je vcelku lehce popsatelné, definovatelné, pak intenzita a její stupně jsou pojmy velmi neurčité (neurčitá hypotéza normy) a podobu jim dává sám život (nebo i třeba soud). A je to dobře. Jistě si dokážeme všichni přestavit, že pokud přijde do zaměstnání uklízečka pod mírným vlivem alkoholu, nebude závažnost jejího činu a porušení ust. § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce tak závažné, jako když se v takovém mírném opojení dostaví do zaměstnání řidič autobusu.
Ale zpět k našim „ačkařům“. Nakolik je tedy absence v zaměstnání závažná? Jedno áčko, dvě, tři nebo kolik musí být, abyste s klidným svědomím jako zaměstnavatel mohli říci, že právě tato absence je závažná a lze dát zaměstnanci výpověď pro závažné porušení povinností dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce? Jestli očekáváte jasnou odpověď typu: jeden den absence se rovná závažné porušení, tak se ho nedočkáte! Jak jsem zmiňovala, zákoník práce na tuto otázku odpověď neposkytuje. Soudní judikatura pak ano. Díky pestrobarevnosti každodenního života se ale málokdy stane, že právě Vaše situace, kterou jako zaměstnavatel či zaměstnanec řešíte, bude úplně totožná s tou, kterou řešil soud a pak je rozhřešení ve hvězdách (lépe řečeno v rukou příslušných soudců).
Začneme od nejintenzivnějšího porušení – zvlášť hrubým způsobem s důsledkem nejhorším – okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle ust. § 55 zákoníku práce. A jak je psáno v mnoha soudních rozsudcích, má se používat mimořádně a v případě, kdy nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále (tedy například po dobu dvouměsíční výpovědní lhůty v případě „běžné“ výpovědi) zaměstnával. Takto například posoudil Nejvyšší soud případ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011) z roku 2009, kdy zaměstnanec se dne 10.04.2009 sice na začátku pracovní doby dostavil na pracoviště a vyznačil v souladu s interními předpisy svůj příchod do zaměstnání, vzápětí však pracoviště opustil a zbytek pracovní doby strávil mimo své pracoviště a zabýval se vlastními soukromými záležitostmi. Krátce před koncem pracovní doby se navrátil na pracoviště a vyznačil svůj odchod tak, jako by celou pracovní dobu strávil na pracovišti výkonem sjednané práce. Zde soud vyslovil důležitý závěr, který lze volně shrnout do následujícího závěru: Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (právní věta k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011. In Codexis, právní informační systém © 2018 Atlas consulting, spol. s r. o. [citováno dne 10.09.2019]. )
Míra ostatních intenzit – méně závažné a závažné je pak stejně obtížná a s neurčitým obsahem. Jedinou jistotou v nejistém právním prostředí je pravidlo „třikrát a dost“. Co znamená? Soustavné porušování se skládá podle judikatury alespoň ze tří jednotlivých porušení povinnosti. Nemusí přitom jít o porušování stejné povinnosti. Obecně judikatura uvádí, že jedno porušení musí navazovat na druhé tak, aby bylo zřejmé, že jde o sled porušení, a nikoliv o ojedinělé porušení. V praxi by tak odstup mezi jednotlivými porušeními měl být nanejvýš v řádu několika týdnů, v důvodných případech měsíců.
A tak intenzita porušení je stále velkým otazníkem, řečí právníků neurčitou hypotézou určité normy, tedy pravidla chování. Jediná jistota přece jen ale je – přestože soud není vázán názorem zaměstnavatele ve vztahu k intenzitě porušení pracovních povinností, nemůže sám intenzitu porušení pracovních povinností posoudit přísněji, než ji definoval zaměstnavatel, a to z toho důvodu, že „soud nemůže zaměstnavateli ´vnucovat´, zda vůbec a proč chce se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat… Je totiž zcela na vůli zaměstnavatele, zda i při splnění všech předpokladů pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem zaměstnavatele k takovému kroku přistoupí či nikoli.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2015, sp. zn. 21 Cdo 4596/2014).
Publikováno v časopise Nevšedník 3/2019.