Sedím se známou – učitelkou – u sklenice dobrého vína. Pípnou jí chytré hodinky, tak se zvedne, odchází ke svému osobnímu počítači a otevírá e-maily. Bez ostychu začne opravovat písemnou práci žáka, kterou jí právě poslal. Tak jí dál vyprávím zážitky ze svého online semináře, kdy si paní uklízečka myslela, že si vykládám sama se sebou. Na chvilku se vrátí ke stolu a zase se ozve píp. Tak jde opravovat další písemnou práci. Při pátém pípnutí si posteskne, jak má kvůli distanční výuce méně času, protože pořád čte e-maily. Opravu je to tak? Má méně času, anebo jej jednoduše jen špatně využívá? Hádáte správně, že druhá varianta bude zřejmě ta správná.

Home office neznamená, že budete pracovat stále, kdykoli ten druhý pracuje a touží po Vaší součinnosti, zatímco Vy budete zrovna vařit (a doplňte si jakoukoli jinou typičtější činnost, kterou děláte doma raději než práci pro zaměstnavatele). Základním předpokladem práce z domu je schopnost si zorganizovat čas. Pokud budete pracovat podle rytmu někoho jiného, pak se z toho zákonitě brzy zblázníte.

Zákoník práce o práci z domu mlčí. Může nás to tížit, ale schopného zaměstnavatele mlčení zákoníku práce rozhodně nezaskočí ani neodradí od smluvního stanovení podmínek pro výkon práce z domova. Máte-li zájem a umožňuje-li to druh práce (a všimněte si prosím spojky „a“, která znamená kumulativní splnění obou podmínek zároveň), pak s Vámi může zaměstnavatel dohodnout podmínky výkonu práce z domova. A věřte, že je v zájmu obou stran (proto se také jedná o dvoustranný právní akt), aby podmínky byly písemně sjednány. Nebudete se pak dohadovat, jestli jste pracovali v sobotu a požadujete příplatek za práci v sobotu, nebo jste dokonce pracovali v noci, nebo jste si nalili horkou kávu do vlastního počítače a kromě vypařené kávy se kvůli tomu vypařila i data z počítače.

Práce z domu neznamená, jak už jsme naznačili výše, že pracujete nepřetržitě. Nastavení organizace pracovního dne z domova je vhodné stejně jako organizace pracovního dne na pracovišti. Není důvod k výjimkám, byť by se Vám to zpočátku mohlo zdát jako výhodné. Ráno si vstanete, kdy chcete, půjdete s kamarádkou na kávu a někdy odpoledne začnete pracovat, až se Vám bude chtít. Věřte, že průměrnému Čechovi, kterých je asi velká většina, se postupně chtít přestane. Sama jsem si to vyzkoušela, když jsem byla přepadena virem (ne počítačovým) a pracovala jsem z domu. Typický scénář – jedno dítě mě vyhazuje z obývacího pokoje, neboť zde má distanční výuku a stydí se (samozřejmě se nestydí, ale bojí se, že jej kontroluji…), druhé dítě mě vyhazuje z pokoje, kde má rovněž distanční výuku (samozřejmě na druhé liště nějakou momentálně mnohem zábavnější počítačovou hru). Tak se schovám do ložnice, což nese k nelibosti kolega, který je na pracovišti a myslí si při online konverzaci, že jsem ještě v posteli. Tak se rozhodnu konverzovat s kolegyní o novele pracovního řádu. Ta bohužel zrovna při home office vaří a děti mají evidentně přestávku, neboť se v pozadí ozývá příšerný řev a dle slovníku soudím, že se nejedná o hodinu slohu v českém jazyce. Do toho volá další kolegyně vydávající osobní doklady občanům, jestli může pracovat z domu… Tady meze mé fantazie už asi opravdu končí. Volám zpět šéfovi, že už nikdy nebudu pracovat z domu a svůj slib zatím držím.

Jak vidíte, naším nepřítelem není ani tak samotná práce z domova, ale čas. Sice s Vámi zbytečně nediskutuje, jak třeba někteří kolegové či šéfové, ale nemůžeme ho také nijak ovlivnit, přemluvit k pomalejšímu či rychlejšímu běhu, k přetočení zpět či napřed – běží jednoduše bez ohledu na to, co si přejeme my samotní. Jste-li pány svého času a ne věčnými stěžovateli, že nemáte čas (a kdo vůbec čas vlastní?), pak směle do práce z domova. V ostatních případech a v případech konání služby pro veřejnost je lépe pracovat v kanceláři.

Ale možná se mýlím – třeba řádu netřeba. Slovy mého oblíbeného autora: „Je třeba zachovávat řád.“ „Co to je řád?“ řekl malý princ. „To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé…“ (Antoine de Saint-Exupéry. Malý princ. Pikola. 2018. 112 s. ISBN 978-80-7549803-8).

Publikováno v časopisu Nevšedník 2/2021.