„To je konec…“ komentuje kamarádka svoji stávající pracovní pozici, ze které se chystá odejít. V hlavě mi běží, že to je snad začátek něčeho lepšího. Šéf jí dluží už několik tisíc, o každou výplatu se musí u něj přihlásit, a přitom on podniká v obchodě a neumí napočítat zřejmě ani do výše její výplaty. Pro jednoho to je konec, pro druhého začátek.

Čím to asi je, že každý vnímáme sled událostí jinak?! Možná ani neexistuje objektivní měřítko toho, co je začátek a co je konec. A ponechme nyní stranou ten skutečný začátek a konec v podobě narození a smrti, přestože ani v tomto případě to nemusí být ten skutečný začátek a konec.

Už mi běží v hlavě všechny možné modifikace kamarádčina konce. Je to začátek konce? Nebo konec konce? Nebo snad podle mého vnímání konec začátku nebo začátek začátku? A je to vůbec důležité, jestli je to konec nebo začátek? Nejsou životní události jen neustálým sledem začátků a konců, kdy není možné odlišit jeden moment od druhého? Francouzský básník Paul Valéry říká, že každý začátek je následkem něčeho. Každý začátek něco ukončuje. To umocňuje jen můj pocit, že vlastně není vůbec důležité, jestli něco končí nebo začíná. Možná je dokonce lépe nemyslet na to, jestli je jakákoli událost koncem nebo začátkem.

Znáte taky ten pocit, kdy hledáte někde emoci, prožitek či pro materialisty věci, které na tom místě, kde bývaly, už očividně nejsou? Jednoduše zmizely. A stále čekáme, že přijdou zpět. Čekáme, čekáme a stále čekáme. Trápíme se pro něco, co na tom místě, kde to bývalo, není. A pořád nám běží hlavou, že nemáme na výběr. Někdy opravdu na výběr není, ale ponechme stranou takové situace, které bývají ojedinělé. Možná jen nevidíme skutečnost, že nějaká volba existuje Anebo se nabízí dvě varianty špatné. Ale jsou. Nevidíme je, protože je třeba nechceme vidět. Často se „jen“ bojíme změn. Neuvědomujeme si, že lpění na tom, co už dávno není, je horší než přizpůsobit se změnám.

Neptejme se stále kam se poděl můj sýr… Nebojte se – nemám hlad. To je název mé oblíbené knihy od Spencera Johnsona. V ní obě hlavní postavy přijdou o svůj sýr, na který byly zvyklé. A pod sýrem si můžeme představit cokoli. Práci. Životní lásku. Určitou emoci. Jeden z nich začne okamžitě hledat jiný sýr. Druhý stále čeká, že se ten jeho starý vrátí. Ale nevrátil… Postava umírá hlady… Jak trefné. Dovolím si citovat z knihy důležité závěry:
ZMĚNY SE STÁVAJÍ. ➔ Sýr se někdy přesouvá.
PŘEDVÍDEJTE ZMĚNY. ➔ Buďte připraveni na to, že sýr se může přesunout.
VNÍMEJTE ZMĚNY. ➔ Čichejte k sýru často, abyste poznali, kdy začíná plesnivět.
NA ZMĚNU REAGUJTE RYCHLE. ➔ Čím dřív se vzdáte starého sýra, tím dřív se můžete těšit z nového sýra.
ZMĚŇTE SE. ➔ Běžte tam, kde je sýr.
RADUJTE SE ZE ZMĚNY! ➔ Prožijte dobrodružství a radujte se z chuti nového sýra!
BUĎTE PŘIPRAVENI SE ZNOVU ZMĚNIT A RADUJTE SE OPĚT ZE ŽIVOTA. ➔ Sýr se opět může přesunout.

K čemu nám je rozlišení, jestli se jedná o konec nebo začátek? Uvědomění si konce prospívá pouze tomu, abychom nehledali svůj sýr někde, kde už dávno není. Uvědomění si začátku je důležité pro uvědomění si jeho pomíjivosti. „Nic zde není tak trvalé jako pomíjivost,“ pravil Alexander Fleming.

Publikováno v časopise Nevšedník 04/2021.