Šikana na pracovišti „Jsi nemožná, zase jsi to pokazila,“ hlásí Vám šéf před ostatními podřízenými zaměstnanci. Tiše povzdechnete, i když vůbec netušíte, co bylo špatně a jak si plnění úkolu Váš šéf vlastně představoval.
Šéf selhal jako manažer, ale tak nějak tiše trpíte, protože práci potřebujete. Připomíná Vám tento scénář Váš pracovní den? Pak se braňte! Pravděpodobně jste se stala obětí šikany! Muži si teď možná řeknou, proč píši v ženském rodě. Podle statistik se obětí šikany stávají více ženy než muži. Setkáte-li se s agresivním útokem vůči Vám jednou za čas, pak nad tím mávnete zcela jistě rukou. Ale zkuste si představit, že s Vámi někdo takto jedná denně? Příklad tady uvedený je ještě docela snesitelný. Zesměšnění v kolektivitu, jakési zobecnění, že stále něco kazíte („zase jsi to pokazila“), je asi vcelku časté. Sebevědomí osoby, vůči které útok směřuje, pak ale postupně klesá. Osoba, která se takové, i když mírné, agrese vůči Vám dopouští, časem pravděpodobně přitvrdí. Možná nevědomě, možná úmyslně.
Z nastíněných situací pak plyne základní dělení šikany na nevědomou a vědomou. Každý z nás asi občas nevědomě někoho „šikanuje“. Znáte to – špatně se vyspíte nebo se něco nedaří a schytá to někdo, kdo za to vůbec nemůže. Ale kdo z nás cíleně – tedy úmyslně – někoho deptá? Každý pracovní den, osm nebo i více hodin denně?
Co s tím? Varianta BUDU TIŠE TRPĚT není asi ta úplně nejlepší. Může přerůst v závažné zdravotní problémy šikanovaného. Varianta PŘI PRVNÍM NÁZNAKU LETÍM ZA VEDOUCÍM není také úplně ideální. Je nutné chvíli tiše trpět. Asi si teď říkáte, jestli jsem se nezbláznila. Dobrovolně trpět? Proč??? Jednoznačně kvůli důkazům. Může se totiž zdát, že se svěříte vedoucímu ve chvíli, kdy nebudete schopni vůbec prokázat, že k něčemu takovému došlo. A důkazní nouze je tragédií ve všech sporech. Očekávejte pak, že mobber otočí situaci proti Vám. Je také možné, že se jedná o velmi rafinovaného člověka, který už bude připraven na to, že si budete stěžovat.
Jedním ze znaků šikany totiž je, že musí probíhat určitou dobu. Pojem určitá doba nyní nebudeme definovat, těžko říct, jak by měla být dlouhá. Musíme si ale uvědomit, že nám jde o to, abychom si zajistili důkazy proti agresorovi. Vše si důkladně zapisujte. Vyhledejte i pomoc odborníka, kterému se svěříte dříve než svému šéfovi. Smutné je, že právo v tomto případě není perfektním nástrojem, ani Vám očekávánou ochranu neposkytuje. Nikde v povinnostech běžného zaměstnance nenajdete povinnost chovat se k sobě slušně, morálně, eticky či jinak dle nepsaných normativů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen zákoník práce) v ust. § 106 týkajícím se povinností zaměstnance nikde explicitně neuvádí povinnost chovat se k sobě tak nějak slušně. Úředník už je na tom o trochu lépe – zde už v ust. § 16 odst. 2 písm. d) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen zákon o úřednících) najdete výslovnou povinnost, aby úředník ctil pravidla slušného chování nejen v úředním styku, ale i vůči ostatním zaměstnancům.
V případě úředníka v roli agresora se tedy nemusíme obávat toho, že mu jako šéf nemůžu písemně vytýkat agresivní chování jako porušování povinností. Výtka pak může vést k případné výpovědi, pokud je v tomto chování určitá míra závažnosti nebo soustavnosti. U neúředníků je situace trochu horší – výslovná povinnost dodržovat pravidla slušného chování není. Nebude snad ale troufalé říci, že každý zaměstnanec je povinen si počínat tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví (jak jeho, tak ale i ostatních). Implicitně můžeme dovodit, že ohrožení zdraví neznamená jen klasický úraz, že vidíte oteklý prst, zlomenou nohu či odřeninu na čele. Tady už zapadá skládanka do sebe – už víte, proč navštívit odborníka v případě, že jste šikanován? Potvrdí Vám, že došlo k ohrožení zdraví. Samozřejmě oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je složitá. Předpokládá kvalitní systém vnitřních předpisů. Pak nezbývá než doporučit, abyste nemysleli při tvorbě směrnic jen na viditelné újmy na zdraví, ale i ty případně skryté.
Jako šikanovaný jste asi teď trochu povyskočil radostí, že přece jen existuje světlo na konci tunelu. Chce to jen najít v sobě zbytek odvahy a postavit se rázně agresorovi do jeho plánů. Mějte ale stále na paměti, že musí existovat určitá míra jistoty, že se jedná o šikanu. Šikanou není oprávněný požadavek Vašeho šéfa na výkon práce v souladu se sjednaným druhem práce. Kvalitu a kvantitu práce určuje Váš šéf. Sdělí-li Vám velmi důrazně s jistou mírou rozhořčení šéf, že zpráva bude hotová zítra, když měla být už včera, nelze takové chování vyhodnotit jako šikanu, ale jako oprávněný požadavek zaměstnavatele. Hranice, kde začíná šikana a končí oprávněný požadavek, jsou někdy těžko rozeznatelné. A mohou se také měnit, stejně jako se v přírodě mění hranice dvou států daná řekou. I v šikaně může dojít ke změně k lepšímu nebo horšímu. Změnu ovšem nepřinese odchod agresora. Vám jako zaměstnavateli se uleví a u Vás je problém vyřešen, ve skutečnosti se ale přesouvá jen k jinému zaměstnavateli, kde získá agresor novou práci a pravděpodobně začne znovu.
Často se také kolektiv staví k těmto vztahovým patologiím zády – připojí se třeba k agresorovi a ještě ho v takovém jednání podporuje anebo dělá, že se jich to netýká. Nevšímavost tak může šikanovaného utvrdit v myšlence, že skutečně je tak nemožný. Přitom Vaši pomoc tolik potřebuje! Výstižně pak radu pro agresory i nečinně přihlížející okolí vyjádřil Dalajláma: „Naším hlavním smyslem v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, alespoň jim neubližujte.“
Publikováno v časopisu Nevšedník 04/2019 pod odkazem http://www.akademie-vzdelavani.cz/galerie-informaci/nevsednik.html.