Archiv rubriky: Poradenství

Šikana na pracovišti


Šikana na pracovišti „Jsi nemožná, zase jsi to pokazila,“ hlásí Vám šéf před ostatními podřízenými zaměstnanci. Tiše povzdechnete, i když vůbec netušíte, co bylo špatně a jak si plnění úkolu Váš šéf vlastně představoval. 
Šéf selhal jako manažer, ale tak nějak tiše trpíte, protože práci potřebujete. Připomíná Vám tento scénář Váš pracovní den? Pak se braňte! Pravděpodobně jste se stala obětí šikany! Muži si teď možná řeknou, proč píši v ženském rodě. Podle statistik se obětí šikany stávají více ženy než muži. Setkáte-li se s agresivním útokem vůči Vám jednou za čas, pak nad tím mávnete zcela jistě rukou. Ale zkuste si představit, že s Vámi někdo takto jedná denně? Příklad tady uvedený je ještě docela snesitelný. Zesměšnění v kolektivitu, jakési zobecnění, že stále něco kazíte („zase jsi to pokazila“), je asi vcelku časté. Sebevědomí osoby, vůči které útok směřuje, pak ale postupně klesá. Osoba, která se takové, i když mírné, agrese vůči Vám dopouští, časem pravděpodobně přitvrdí. Možná nevědomě, možná úmyslně. 
Z nastíněných situací pak plyne základní dělení šikany na nevědomou a vědomou. Každý z nás asi občas nevědomě někoho „šikanuje“. Znáte to – špatně se vyspíte nebo se něco nedaří a schytá to někdo, kdo za to vůbec nemůže. Ale kdo z nás cíleně – tedy úmyslně – někoho deptá? Každý pracovní den, osm nebo i více hodin denně?
Co s tím? Varianta BUDU TIŠE TRPĚT není asi ta úplně nejlepší. Může přerůst v závažné zdravotní problémy šikanovaného. Varianta PŘI PRVNÍM NÁZNAKU LETÍM ZA VEDOUCÍM není také úplně ideální. Je nutné chvíli tiše trpět. Asi si teď říkáte, jestli jsem se nezbláznila. Dobrovolně trpět? Proč??? Jednoznačně kvůli důkazům. Může se totiž zdát, že se svěříte vedoucímu ve chvíli, kdy nebudete schopni vůbec prokázat, že k něčemu takovému došlo. A důkazní nouze je tragédií ve všech sporech. Očekávejte pak, že mobber otočí situaci proti Vám. Je také možné, že se jedná o velmi rafinovaného člověka, který už bude připraven na to, že si budete stěžovat. 
Jedním ze znaků šikany totiž je, že musí probíhat určitou dobu. Pojem určitá doba nyní nebudeme definovat, těžko říct, jak by měla být dlouhá. Musíme si ale uvědomit, že nám jde o to, abychom si zajistili důkazy proti agresorovi. Vše si důkladně zapisujte. Vyhledejte i pomoc odborníka, kterému se svěříte dříve než svému šéfovi. Smutné je, že právo v tomto případě není perfektním nástrojem, ani Vám očekávánou ochranu neposkytuje. Nikde v povinnostech běžného zaměstnance nenajdete povinnost chovat se k sobě slušně, morálně, eticky či jinak dle nepsaných normativů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen zákoník práce) v ust. § 106 týkajícím se povinností zaměstnance nikde explicitně neuvádí povinnost chovat se k sobě tak nějak slušně. Úředník už je na tom o trochu lépe – zde už v ust. § 16 odst. 2 písm. d) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen zákon o úřednících) najdete výslovnou povinnost, aby úředník ctil pravidla slušného chování nejen v úředním styku, ale i vůči ostatním zaměstnancům. 
V případě úředníka v roli agresora se tedy nemusíme obávat toho, že mu jako šéf nemůžu písemně vytýkat agresivní chování jako porušování povinností. Výtka pak může vést k případné výpovědi, pokud je v tomto chování určitá míra závažnosti nebo soustavnosti. U neúředníků je situace trochu horší – výslovná povinnost dodržovat pravidla slušného chování není. Nebude snad ale troufalé říci, že každý zaměstnanec je povinen si počínat tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví (jak jeho, tak ale i ostatních). Implicitně můžeme dovodit, že ohrožení zdraví neznamená jen klasický úraz, že vidíte oteklý prst, zlomenou nohu či odřeninu na čele. Tady už zapadá skládanka do sebe – už víte, proč navštívit odborníka v případě, že jste šikanován? Potvrdí Vám, že došlo k ohrožení zdraví. Samozřejmě oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je složitá. Předpokládá kvalitní systém vnitřních předpisů. Pak nezbývá než doporučit, abyste nemysleli při tvorbě směrnic jen na viditelné újmy na zdraví, ale i ty případně skryté. 
Jako šikanovaný jste asi teď trochu povyskočil radostí, že přece jen existuje světlo na konci tunelu. Chce to jen najít v sobě zbytek odvahy a postavit se rázně agresorovi do jeho plánů. Mějte ale stále na paměti, že musí existovat určitá míra jistoty, že se jedná o šikanu. Šikanou není oprávněný požadavek Vašeho šéfa na výkon práce v souladu se sjednaným druhem práce. Kvalitu a kvantitu práce určuje Váš šéf. Sdělí-li Vám velmi důrazně s jistou mírou rozhořčení šéf, že zpráva bude hotová zítra, když měla být už včera, nelze takové chování vyhodnotit jako šikanu, ale jako oprávněný požadavek zaměstnavatele. Hranice, kde začíná šikana a končí oprávněný požadavek, jsou někdy těžko rozeznatelné. A mohou se také měnit, stejně jako se v přírodě mění hranice dvou států daná řekou. I v šikaně může dojít ke změně k lepšímu nebo horšímu. Změnu ovšem nepřinese odchod agresora. Vám jako zaměstnavateli se uleví a u Vás je problém vyřešen, ve skutečnosti se ale přesouvá jen k jinému zaměstnavateli, kde získá agresor novou práci a pravděpodobně začne znovu.
Často se také kolektiv staví k těmto vztahovým patologiím zády – připojí se třeba k agresorovi a ještě ho v takovém jednání podporuje anebo dělá, že se jich to netýká. Nevšímavost tak může šikanovaného utvrdit v myšlence, že skutečně je tak nemožný. Přitom Vaši pomoc tolik potřebuje! Výstižně pak radu pro agresory i nečinně přihlížející okolí vyjádřil Dalajláma: „Naším hlavním smyslem v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, alespoň jim neubližujte.“

Publikováno v časopisu Nevšedník 04/2019 pod odkazem http://www.akademie-vzdelavani.cz/galerie-informaci/nevsednik.html.

Zveřejňování podpisů na úřední desce

Je to marný, je to marný, je to marný… pořád to děláme… Kdo z Vás by chtěl, abych měl někdo jeho podpisový vzor v elektronické podobě? … Hlásí se někdo? Sotvaže! Tak proč to děláme jiným? Proč dáváme všanc podpisy svých vedoucích, tajemníků a starostů a vyvěšujeme podepsané dopisy na úřední desku nebo je skenujeme na elektronickou úřední desku? V případě zneužití na smlouvě, kterou v životě starosta neviděl, nebo směnce zaděláme onomu nešťastníkovi na nemalé problémy.

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, to v § 65 odst. 3 říká jasně:
Má-li být dokument vyvěšen na úřední desce, činí se tak vyvěšením jeho stejnopisu opatřeného datem vyvěšení. Po sejmutí se vyvěšený stejnopis opatří datem sejmutí a zařadí do příslušného spisu jako doklad o vyvěšení dokumentu na úřední desce. Ustanovení věty první a druhé se nevztahuje na zveřejňování dokumentů na elektronické úřední desce.
Ustanovení § 65 odst. 3 bylo vloženo do tohoto zákona nově v roce 2009, a to zákonem č. 190/2009 Sb. První věta ustanovení týkající se fyzické úřední desky je jasná. Dál je už text poněkud nešťastně napsaný. Pokud ho vezmeme doslovně, tak by z něj plynulo, že na elektronické úřední desce mají úředníci věšet … těžko říct co, když stejnopis ne. Z ustanovení však logicky vyplývá, že při zveřejňování dokumentů na elektronické úřední desce bude na stejnopisu toliko chybět napsané datum vyvěšení a sejmutí. Takové údaje u elektronického stejnopisu poskytne samotný IT systém, proto je důležité mít na paměti uchování podstatných údajů ze systému.

V jednoduchosti je krása… Jestliže totiž zákon stanoví, že na úřední desku (fyzickou) patří stejnopis, pak je jím myšlen text originálu, ke kterému se zpravidla připojí jméno a příjmení s dovětkem v. r. tak, jak to umožňuje správní řád. Má-li pak být tentýž dokument vyvěšen i na elektronické desce, znamená to podle zákona o archivnictví, že původce (správní orgán) jej musí konvertovat z analogové podoby do digitální, je-li originál v podobě analogové. Zatímco konverze obsahu je minimálně problémová, praxe se liší právě v převodu vlastnoručního podpisu. Prakticky se provádí tak, že vlastnoruční podpis se nahradí tím elektronickým. Záleží pak jen na důležitosti dokumentu, zdali je vyžadován podepsaný či vystačí pouze obsah dokumentu bez tohoto a dalších autentizačních prvků.

Do elektronicky podepsaného dokumentu nikdy nepíšeme větu: Dokument byl elektronicky podepsán. Ono to je poznat právě z automaticky vloženého textu. Podobně do dokumentu nepíšeme, že je psán černým fontem na bílém pozadí.
Žádá-li o vyvěšení dokumentu třetí strana (soud, exekutor, jiný úřad), opět je nutno vyvěsit jen stejnopis. Pokud jej nemáte k dispozici, je nutno na originále provést anonymizaci podpisu původce dokumentu (přelepit a okopírovat, nebo začernit). Někteří lektoři tvrdí, že do dokumentů není možno zasahovat a má se zveřejnit tak, jak byl zaslán. Nicméně začerněním podpisu původce nedochází ke změně obsahu dokumentu, ale k ochraně pisatele. Úřední a soudní praxe V praxi se běžně vykládá rozporné ustanovení § 65 odst. 3 zákona v tom směru, že pro elektronické dokumenty neplatí, že by se měly označovat datem vyvěšení a datem sejmutí. Což je částečně další neduh a k němu už judikatura nemlčí. Pokud si tedy někdo myslí, že vyvěsí stejnopis na fyzické úřední desce, tento označí datem vyvěšení a sejmutí, shodně vyvěsí stejnopis na elektronické úřední desce a nijak průkazně ho nezabezpečí průvodními informacemi o tom, že v tomto virtuálním prostoru byl, tak je na omylu.

Judikatura Nejvyššího správního soudu – sp. zn. 2 AS 47/2016-44 ze dne 08.06.2016 (rozporované zde bylo doručení veřejné vyhlášky, konkrétně stavebního povolení) – popisuje tyto důležité skutečnosti: Neplyne-li ze spisu správního orgánu důkaz o tom, že skutečně byla zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy na tzv. elektronické úřední desce, pak nebyla zveřejněna vůbec. Správní orgán namítal, že mu žádný zákon neukládá, aby uchovával archiv elektronické úřední desky, a přesto spor nevyhrál. Mylně se totiž odvolával na § 26 správního řádu, kde sankce neplatnosti či neúčinnosti následného úkonu v případě nezveřejnění obsahu (fyzické) úřední desky nenastává. Nastává ovšem v případě doručování veřejnou vyhláškou podle § 25 odst. 2 správního řádu, kde se výslovně uvádí, že písemnost se považuje za doručenou patnáctým dnem po vyvěšení, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost písemnost nebo oznámení zveřejnit též způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Stěžejní v případu byla existence důkazní nouze potvrzení skutečnosti vyvěšení a sejmutí na elektronické úřední desce. Správní orgán měl potvrzený pouze stejnopis v písemné podobě, vyvěšený na fyzické úřední desce a nebyl schopen nijak prokázat, že skutečně visel stejnopis i na té elektronické. Soud zde vyslovil velmi důležitý závěr, že nemůže sám soud konkrétně určit, jakým způsobem má správní orgán tuto skutečnost stvrzovat. Připouští i např. svědecké výpovědi a záleží na konkrétní situaci. Nicméně v komentářích k elektronickým dokumentům je striktně doporučováno, aby tento zůstal v podobě digitální a nebyl znovu konvertován do analogové podoby, označen ručně datem vyvěšení a sejmutí a založen tak, jak koneckonců i vylučuje ust. § 65 odst. 3 zákona archivnictví, byť poněkud nesrozumitelným textem. Zabezpečení pravosti a autenticity digitálních dokumentů je pak upraveno vcelku podrobně nařízením EU, známým pod názvem eIDAS a v souladu s ním i našimi vnitrostátními předpisy. Tyto autentizační prvky jsou tak zvaná data o datech, neboli metadata.

Důkazní břemeno v každém správním řízení je na straně správního orgánu. To znamená, že tento musí prokázat, že dokument byl zveřejněn na elektronické úřední desce. Způsob prokazování dán není, jak plyne z předchozího textu, a bude vždy záležet na konkrétním případu.

Co říci závěrem? Nemusíme mít důkaz o elektronické publicitě. Zákon to skutečně neukládá výslovně. Možných budoucích rizik je ovšem mnoho, příkladně riziko nemožnosti neprokázat jeho publicitu (a vzniku reálného nebezpečí na vznesený požadavek na náhradu škody či újmy, která vnikla), ale také riziku samotné neplatnosti dokumentu, pokud jeho conditio legis publicita byla a zákon předpokládá neplatnost v důsledku absence publicity. Tato skutečnost také plyne z judikatury – rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2373/2012 ze dne 26.09.2012 – kdy soud shledal neplatnou smlouvu o převodu pozemku právě z důvodu chybějící zákonem předepsané publicity.

Publikováno v časopisu Nevšedník 04/2017 (ke stažení zde…)

Alkohol na pracovišti

Zákoník práce v ust. § 106 odst. 4 písm. e) stanoví zaměstnanci povinnost: „…nepožívat alkoholické nápoje … na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště … “ Nejvyšší soud ČR však neposvětil nulovou toleranci alkoholu na pracovišti, když ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 4733/2015 ze dne 19.12.2016 říká: Stav, kdy zaměstnanec vstupuje na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje, nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. Pozitivní zjištění (alkoholu v organismu zaměstnance) neznamená vždy (bez dalšího) porušení povinností takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce.

Sex na pracovišti

Zaměstnankyni byl doručen dopis, ve kterém ji zaměstnavatel sdělil, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností [§ 55 odst. 1 písm. b) zák. práce]. Důvodem bylo navázání milostného poměru s vedoucím pracovníkem, dále účelově fingované služební cesty, účelové a nesprávné udávání jmen osob, se kterými se měla setkat, zneužívání fondu pracovní doby atd. – to vše jen proto, aby byla v kontaktu s „objektem svého zájmu“.

Nejvyšší soud měl v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4902/2014 ale odlišný názor: Pouhé navázání takovéhoto vztahu není důvodem k ukončení pracovního poměru zaměstnance ze strany zaměstnavatele. Důvodem ukončení pracovního poměru však mohou být další okolnosti, respektive porušování povinností, které mohou s navázáním tohoto milostného vztahu souviset, např. výrazný pokles pracovní výkonnosti, trávení pracovní doby jinak než prací, vyzrazení obchodního tajemství – tato porušení je vždy nutné řádně vyspecifikovat, např. kde, kdy, jakým jednáním a které konkrétní povinnosti byly porušeny.