Už jste někdy slyšeli spojení „jménem zákona“? Samozřejmě… kdo by ho neznal! Většina z nás ho zná pouze z filmů nebo knih…Pokud ho policista či strážník zvolal směrem k Vám, pak jste byli patrně v situaci, kdy zrovna zákon na Vaší straně nestál. Ale možná se budete bránit a řeknete si, že jste se do křížku se zákonem nedostali a budete toto své tvrzení obhajovat. Anebo se bránit hned na místě. A co udělají strážníci, když Vy budete na místě protestovat nikoli jen slovně? Zřejmě na Vás skočí… Řečí zákona (tady konkrétně zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů) použijí některého z donucovacích prostředků.
A kdo z nás vlastně ví, co všechno strážník může? Může Vás bít a nasazovat Vám pouta, když nemáte na obličeji ochranný prostředek dýchacích cest? Nebo když mu nechcete ukázat občanský průkaz? Dokázali byste jako hříšník na místě rozlišit, co je přiměřené Vaší páchané „kriminální“ činnosti a co už ne? Dokáží to rozlišit strážníci? Dokázali to strážníci z Uherského Hradiště letos na jaře, kteří měli v plánu legitimovat muže s dítětem, který byl na ulici bez ochrany dýchacích cest? Tady se můžeme pouze sázet, jaký bude vývoj. Nám to nyní nepřísluší hodnotit – to bude činit zřejmě soud.
Ale dost otázek. Pojďme se společně podívat, co strážníci mohou. Oprávnění strážníků obecní policie plynou z § 11 až 21 zákona o obecní policii. Patří k nim:
• právo požadovat vysvětlení
• právo požadovat prokázání totožnosti
• oprávnění předvést osobu
• oprávnění odebrat zbraň atd.
Strážník může také použít donucovací prostředky… Možná si říkáte, že to zní jednoduše a je to jasné. O tom, že to v mnoha případech jasné není, mluví bohatá soudní praxe. A o té si nyní řekneme více. Nemusíme přece zdůrazňovat, že pravidla daná zákony jsou mnohdy schovaná v mlze a je věcí právníků před soudem mlhu rozehnat tam či onam.
U soudu už se z titulu zřizovatele obecní policie ocitlo mnoho obcí a měst. A zřejmě se tam ocitne Uherské Hradiště. U soudu už byla Lysá nad Labem. Jedna dáma se nacházela v noci na festivalu na náměstí a měla s sebou i svého jedenáctiletého syna. Ten usnul kolem 23:00 h na lavičce, kde byl probuzen strážnicí městské policie. Společně našli matku, ale ta se odmítla legitimovat, neboť měla dojem, že není důvod. Zákon o obecní policii v § 12 uvádí, kdy může strážník toto oprávnění použít:
• jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie,
• jde-li o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku,
• jde-li o osobu, od níž bude třeba požadovat vysvětlení,
• jde-li o osobu, která odpovídá popisu osoby hledané policií nebo osoby pohřešované,
• na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem,
• jde-li o osobu, která žádá o prokázání totožnosti jiné osoby,
• jde-li o osobu, která oznamuje podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku.
Žalobkyně byla z důvodu neprokázání totožnosti předvedena na služebnu a zde bylo použito i donucovacích prostředků, neboť se jevilo, že dáma opustí služebnu oknem. V tomto případě Nejvyšší správní soud přisvědčil strážníkům, a tedy i původnímu rozsudku krajského soudu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12.09.2017, sp. zn. 6 As 251/2017-13, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.06.2017, čj. 48 A 68/2016-84). Z mnoha důvodů, které soud vedly k tomuto rozhodnutí lze uvést zejména to, že strážníci měli pochybnosti o tom, kdo je rodičem dítěte. Pro úplnost musíme dodat, že když používáme sloveso legitimovat, tak je lehce zavádějící k tomu, že jsme povinni předložit občanský průkaz. Už několik let neexistuje povinnost mít u sebe občanský průkaz a prokazovat svoji totožnost pouze tímto dokladem. Nebo úplně přesně jakýmkoli úředním dokladem. Ve většině případů i postačí, když sdělíte své jméno, příjmení a datum narození a strážník si Vás dokáže dále ztotožnit. Máte-li ale doklad u sebe, zřejmě bude jednodušší a rozhodně časově úspornější prokázat svoji totožnost pomocí dokladu. V případě pochybností se Vám může stát, že Vás strážník vezme s sebou na kávu (a možná tam kávu nedostanete) na služebnu, než se vyvrátí případné pochybnosti o Vaší totožnosti.
Podobnou pravomoc Vás požádat o prokázání totožnosti má i Policie České republiky. Musí mít samozřejmě také podle zákona č. 283/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů důvod k tomuto požadavku. Tak jako strážníci, i policisté často stanou před soudem. Stáli před nimi i ti, kteří v mezinárodním vlaku požadovali prokázání totožnosti od přítomné dámy. K jejich smůle byla ona dáma absolventkou právnické fakulty. Policisté prováděli preventivní akci, zdali se ve vlaku nenachází běženci. Dáma odmítla předložit
doklad totožnosti a ani nesdělila své údaje, aby ji mohli policisté dále ztotožnit. Byla předvedena na policejní stanici. Uspěla se správní žalobou i u krajského soudu. Nejvyšší správní soud jí ale nepřisvědčil. Soud konstatoval, že probíhá-li preventivní akce a ona dáma cestovala ve vlaku s mezinárodní přepravou, pak bylo její povinností na výzvu policie prokázat svou totožnost. Soud shledal tento důvod legitimním.
V letošním roce se s ochranou dýchacích cest – tedy ne přímo s ochranou, ale s dodržováním pravidla ji nosit na veřejnosti nepotýkalo jen Uherské Hradiště, ale potýkal se s ní i Beroun. V Berouně prý strážníci brutálně napadli mladíka, který neměl roušku. Video s tímto zákrokem obletělo sociální sítě (a že se jimi videa šíří velmi
rychle). Jenže je tu komplikace – proti mladíkovi strážníci nepoužili donucovací prostředky kvůli ochraně dýchacích cest, ale kvůli rozhazování odpadků a ničení majetku města. Obdobně byla pod drobnohledem Ostrava a její strážníci. Sociální sítě křičí: „Paní neměla roušku a chtěla se napít, strážníci ji spoutali a odvezli na služebnu!!! Vše za přítomnosti malé holčičky…“ Nakonec se ukázalo, že paní pila na veřejnosti alkohol a odmítla prokázat svoji totožnost.
Strážníci jsou pod drobnohledem… přesněji: jejich chování a jednání. Kdo by dnes neznal Mika (Mikael Oganesjan, který si říká MikeJePan), který zkoušel trpělivost a znalosti strážníků vyzývavým pácháním dopravních přestupků jako například přejezdem Karlova mostu autem. A myslíte si, že jeho cílem bylo poukázat na nezákonný zásah strážníků? Chránit naše práva? Nebuďme naivní… Jednalo se o reklamu na pojištění se pro případ spáchání přestupku. Kam to dospěla naše společnost? Můžeme páchat protiprávní činy, pojistit se
a pak nebýt trestáni? Není jednodušší pravidla respektovat? Velmi výstižně (v mých očích alespoň) se vyjádřil Montesquieu:
„I při nejlepších zákonech je nezbytné, aby lidé byli natolik duševně vyspělí, aby svoboda, kterou skrze normy nabyli, se jim časem nezdála jako něco nesnesitelného a jako něco, s čím neumí zacházet.“
Publikováno v časopisu Nevšedník 3/2021.