Už jste někdy slyšeli spojení „jménem zákona“? Samozřejmě… kdo by ho neznal! Většina z nás ho zná pouze z filmů nebo knih…Pokud ho policista či strážník zvolal směrem k Vám, pak jste byli patrně v situaci, kdy zrovna zákon na Vaší straně nestál. Ale možná se budete bránit a řeknete si, že jste se do křížku se zákonem nedostali a budete toto své tvrzení obhajovat. Anebo se bránit hned na místě. A co udělají strážníci, když Vy budete na místě protestovat nikoli jen slovně? Zřejmě na Vás skočí… Řečí zákona (tady konkrétně zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů) použijí některého z donucovacích prostředků.

A kdo z nás vlastně ví, co všechno strážník může? Může Vás bít a nasazovat Vám pouta, když nemáte na obličeji ochranný prostředek dýchacích cest? Nebo když mu nechcete ukázat občanský průkaz? Dokázali byste jako hříšník na místě rozlišit, co je přiměřené Vaší páchané „kriminální“ činnosti a co už ne? Dokáží to rozlišit strážníci? Dokázali to strážníci z Uherského Hradiště letos na jaře, kteří měli v plánu legitimovat muže s dítětem, který byl na ulici bez ochrany dýchacích cest? Tady se můžeme pouze sázet, jaký bude vývoj. Nám to nyní nepřísluší hodnotit – to bude činit zřejmě soud.

Ale dost otázek. Pojďme se společně podívat, co strážníci mohou. Oprávnění strážníků obecní policie plynou z § 11 až 21 zákona o obecní policii. Patří k nim:
• právo požadovat vysvětlení
• právo požadovat prokázání totožnosti
• oprávnění předvést osobu
• oprávnění odebrat zbraň atd.
Strážník může také použít donucovací prostředky… Možná si říkáte, že to zní jednoduše a je to jasné. O tom, že to v mnoha případech jasné není, mluví bohatá soudní praxe. A o té si nyní řekneme více. Nemusíme přece zdůrazňovat, že pravidla daná zákony jsou mnohdy schovaná v mlze a je věcí právníků před soudem mlhu rozehnat tam či onam.

U soudu už se z titulu zřizovatele obecní policie ocitlo mnoho obcí a měst. A zřejmě se tam ocitne Uherské Hradiště. U soudu už byla Lysá nad Labem. Jedna dáma se nacházela v noci na festivalu na náměstí a měla s sebou i svého jedenáctiletého syna. Ten usnul kolem 23:00 h na lavičce, kde byl probuzen strážnicí městské policie. Společně našli matku, ale ta se odmítla legitimovat, neboť měla dojem, že není důvod. Zákon o obecní policii v § 12 uvádí, kdy může strážník toto oprávnění použít:
• jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie,
• jde-li o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku,
• jde-li o osobu, od níž bude třeba požadovat vysvětlení,
• jde-li o osobu, která odpovídá popisu osoby hledané policií nebo osoby pohřešované,
• na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem,
• jde-li o osobu, která žádá o prokázání totožnosti jiné osoby,
• jde-li o osobu, která oznamuje podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku.

Žalobkyně byla z důvodu neprokázání totožnosti předvedena na služebnu a zde bylo použito i donucovacích prostředků, neboť se jevilo, že dáma opustí služebnu oknem. V tomto případě Nejvyšší správní soud přisvědčil strážníkům, a tedy i původnímu rozsudku krajského soudu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12.09.2017, sp. zn. 6 As 251/2017-13, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.06.2017, čj. 48 A 68/2016-84). Z mnoha důvodů, které soud vedly k tomuto rozhodnutí lze uvést zejména to, že strážníci měli pochybnosti o tom, kdo je rodičem dítěte. Pro úplnost musíme dodat, že když používáme sloveso legitimovat, tak je lehce zavádějící k tomu, že jsme povinni předložit občanský průkaz. Už několik let neexistuje povinnost mít u sebe občanský průkaz a prokazovat svoji totožnost pouze tímto dokladem. Nebo úplně přesně jakýmkoli úředním dokladem. Ve většině případů i postačí, když sdělíte své jméno, příjmení a datum narození a strážník si Vás dokáže dále ztotožnit. Máte-li ale doklad u sebe, zřejmě bude jednodušší a rozhodně časově úspornější prokázat svoji totožnost pomocí dokladu. V případě pochybností se Vám může stát, že Vás strážník vezme s sebou na kávu (a možná tam kávu nedostanete) na služebnu, než se vyvrátí případné pochybnosti o Vaší totožnosti.

Podobnou pravomoc Vás požádat o prokázání totožnosti má i Policie České republiky. Musí mít samozřejmě také podle zákona č. 283/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů důvod k tomuto požadavku. Tak jako strážníci, i policisté často stanou před soudem. Stáli před nimi i ti, kteří v mezinárodním vlaku požadovali prokázání totožnosti od přítomné dámy. K jejich smůle byla ona dáma absolventkou právnické fakulty. Policisté prováděli preventivní akci, zdali se ve vlaku nenachází běženci. Dáma odmítla předložit
doklad totožnosti a ani nesdělila své údaje, aby ji mohli policisté dále ztotožnit. Byla předvedena na policejní stanici. Uspěla se správní žalobou i u krajského soudu. Nejvyšší správní soud jí ale nepřisvědčil. Soud konstatoval, že probíhá-li preventivní akce a ona dáma cestovala ve vlaku s mezinárodní přepravou, pak bylo její povinností na výzvu policie prokázat svou totožnost. Soud shledal tento důvod legitimním.
V letošním roce se s ochranou dýchacích cest – tedy ne přímo s ochranou, ale s dodržováním pravidla ji nosit na veřejnosti nepotýkalo jen Uherské Hradiště, ale potýkal se s ní i Beroun. V Berouně prý strážníci brutálně napadli mladíka, který neměl roušku. Video s tímto zákrokem obletělo sociální sítě (a že se jimi videa šíří velmi
rychle). Jenže je tu komplikace – proti mladíkovi strážníci nepoužili donucovací prostředky kvůli ochraně dýchacích cest, ale kvůli rozhazování odpadků a ničení majetku města. Obdobně byla pod drobnohledem Ostrava a její strážníci. Sociální sítě křičí: „Paní neměla roušku a chtěla se napít, strážníci ji spoutali a odvezli na služebnu!!! Vše za přítomnosti malé holčičky…“ Nakonec se ukázalo, že paní pila na veřejnosti alkohol a odmítla prokázat svoji totožnost.

Strážníci jsou pod drobnohledem… přesněji: jejich chování a jednání. Kdo by dnes neznal Mika (Mikael Oganesjan, který si říká MikeJePan), který zkoušel trpělivost a znalosti strážníků vyzývavým pácháním dopravních přestupků jako například přejezdem Karlova mostu autem. A myslíte si, že jeho cílem bylo poukázat na nezákonný zásah strážníků? Chránit naše práva? Nebuďme naivní… Jednalo se o reklamu na pojištění se pro případ spáchání přestupku. Kam to dospěla naše společnost? Můžeme páchat protiprávní činy, pojistit se
a pak nebýt trestáni? Není jednodušší pravidla respektovat? Velmi výstižně (v mých očích alespoň) se vyjádřil Montesquieu:
„I při nejlepších zákonech je nezbytné, aby lidé byli natolik duševně vyspělí, aby svoboda, kterou skrze normy nabyli, se jim časem nezdála jako něco nesnesitelného a jako něco, s čím neumí zacházet.“

Publikováno v časopisu Nevšedník 3/2021.

Tepláky, tričko a tenisky a ve Zlatorudných mlýnech rýžuji zlato. Cítím se jako zlatokopka. Ne ta současná, ale ta pravá z Klondiku. Odnáším si hrdě tak velký kus zlata, že ho nevidím ani pod lupou. Asi tušíte, že tento příběh nebude o historii zlatokopectví, ale nebude ani o zlatokopkách v běžné společnosti. Podíváme se pod lupou (stejně jako já na své vyrýžované a téměř neviditelné zlato) na zlatokopy v zaměstnání.

Umíte si představit profil takového kolegy? Nadřízeného? Podřízeného? Nehledejte v tom složitosti – je to asi stejné jako v tom běžném životě. Zahrnujete svou partnerku, milenku či manželku (partnera, milence, manžela) permanentní pozorností – která mimochodem docela výrazně provětrává Vaši peněženku – a Váš protějšek přijímá a přijímá, tváří se, že je do Vás blázen a chce se mu štěstím brečet. Než vyschne pramen. Jak rychle se k Vám dokázal Váš milý či milá nastěhovat, tak mnohem rychleji se odstěhuje.

Podobné to je v zaměstnání. Dnes už s nadhledem si vybavuji
jeden osobní pohovor zájemců o práci – asi miliontý nudný
uchazeč, čerstvý absolvent, nabitý údajně stoprocentními znalostmi maturitní vysvědčení tuto skutečnost příliš nepotvrzovalo) a nulovými dovednostmi Vám tvrdí, že se všechno naučí, i když to vůbec neumí. Někteří jdou i dál, když při druhém kole výběru už tvrdí, že velmi intenzivně od posledního osobního pohovoru studovali. Když se dotážete, co nastudovali, tak odpověď zní „moderní masérské techniky“, což referent občanských průkazů při výkonu své práce asi příliš nevyužije. „Ale pracovat budu do roztrhání těla – ve dne i v noci,“ slibuje. Vzápětí následuje otázka uchazeče, jestli umožňujeme home office. Štípnu se do stehna a doufám, že to je jen špatný sen a že se z něj probudím. Naštěstí mne následující konstatování uchazeče probere a utvrdí v tom, že se nejedná o špatný sen, ale o špatnou realitu. „A za tuto práci si představuji tak 40 tisíc,“ zamrká na mě sličná blondýnka. Naivně se doptávám, jestli hrubého. Sebevědomě hlásí, že čistého. Z posledních sil ze sebe vyšpitnu otázku, co může nabídnout a proč si vybrala právě nás. Bez zaváhání odpoví, že bydlí tady přes ulici.

Pořád ještě doufám, že opravdu něco umí, a tak výrazně probraná ze snu zahájím s kolegy křížový výslech. Kolega z IT oddělení se táže, jestli umí spočítat v Excelu průměr. Jistěže umí! „Tak prosím,“ ukazuje kolega na notebook vedle. Celých pět minut trvá, než si přesedne na vedlejší židli a prohlásí, že Excel není na ploše. Kolega stále ještě okouzlen krásou a sebevědomím uchazečky ji navede. Uchazečka hrdě po dalších pěti minutách hlásí, že průměr čísel 20, 30, a 40 je 90. Asi omdlím. Koukám na maturitní vysvědčení a z matematiky dostatečná. Na maturitu to možná stačí, pro mne je to asi nedostatečné. Kolega z IT udělá smutné oči. Dobře tak poslední šance. Ptám se, jestli zvládne zabalit soubor. Vyděšeně se ptá, jestli bude muset chodit na poštu… Zdvořile poděkuji, ještě dám prostor uchazečce na dotazy typu, jestli máme příspěvek na ošatné a podobně. Už jen zoufale čekám, kdy se zeptá, jestli si může v práci nalakovat nehty. Dvacet minut promarněného času.

Máme štěstí, že existuje možnost volby. Chceme zlatokopa, který požaduje výplatu pouze za svou přítomnost v práci? Tento příklad je trochu zveličený, i když ne o mnoho. V práci ale takové kolegy máme. Někdo je nazývá zlatokopy, někdo parazity, někdo upíry. Využívají každou příležitost, jak se práci vyhnout, odhodit na někoho jiného nebo předstírat, že už je hotová. Někteří jsou už tak dokonalí, že zvládnou k tomu odčerpat Vaši energii neustálými povzdechy, jak jsou přetížení a špatně hodnocení. Co s nimi?

Tento příběh přece nemůže skončit tak špatně. Jste-li šéf, pak je to jasné. Rychle se takového zaměstnance zbavte. Jste-li kolega, pak jednejte. Zlatokopové umí mnoho manipulativních technik. Jedinou a fungující ochranou je naučit se říkat rázné NE! „Ne, neudělám to za tebe. Ne, nepřijde mi, že toho máš moc.“ Zneužívat jiné v práci není normální. Nesnažte se zlatokopy změnit. Jak říká Joseph Goldstein: „Nemůžeš zastavit vlny – můžeš se naučit surfovat.

Publikováno v časopisu Nevšedník 03/2021, dostupné zde.