Tepláky, tričko a tenisky a ve Zlatorudných mlýnech rýžuji zlato. Cítím se jako zlatokopka. Ne ta současná, ale ta pravá z Klondiku. Odnáším si hrdě tak velký kus zlata, že ho nevidím ani pod lupou. Asi tušíte, že tento příběh nebude o historii zlatokopectví, ale nebude ani o zlatokopkách v běžné společnosti. Podíváme se pod lupou (stejně jako já na své vyrýžované a téměř neviditelné zlato) na zlatokopy v zaměstnání.

Umíte si představit profil takového kolegy? Nadřízeného? Podřízeného? Nehledejte v tom složitosti – je to asi stejné jako v tom běžném životě. Zahrnujete svou partnerku, milenku či manželku (partnera, milence, manžela) permanentní pozorností – která mimochodem docela výrazně provětrává Vaši peněženku – a Váš protějšek přijímá a přijímá, tváří se, že je do Vás blázen a chce se mu štěstím brečet. Než vyschne pramen. Jak rychle se k Vám dokázal Váš milý či milá nastěhovat, tak mnohem rychleji se odstěhuje.

Podobné to je v zaměstnání. Dnes už s nadhledem si vybavuji
jeden osobní pohovor zájemců o práci – asi miliontý nudný
uchazeč, čerstvý absolvent, nabitý údajně stoprocentními znalostmi maturitní vysvědčení tuto skutečnost příliš nepotvrzovalo) a nulovými dovednostmi Vám tvrdí, že se všechno naučí, i když to vůbec neumí. Někteří jdou i dál, když při druhém kole výběru už tvrdí, že velmi intenzivně od posledního osobního pohovoru studovali. Když se dotážete, co nastudovali, tak odpověď zní „moderní masérské techniky“, což referent občanských průkazů při výkonu své práce asi příliš nevyužije. „Ale pracovat budu do roztrhání těla – ve dne i v noci,“ slibuje. Vzápětí následuje otázka uchazeče, jestli umožňujeme home office. Štípnu se do stehna a doufám, že to je jen špatný sen a že se z něj probudím. Naštěstí mne následující konstatování uchazeče probere a utvrdí v tom, že se nejedná o špatný sen, ale o špatnou realitu. „A za tuto práci si představuji tak 40 tisíc,“ zamrká na mě sličná blondýnka. Naivně se doptávám, jestli hrubého. Sebevědomě hlásí, že čistého. Z posledních sil ze sebe vyšpitnu otázku, co může nabídnout a proč si vybrala právě nás. Bez zaváhání odpoví, že bydlí tady přes ulici.

Pořád ještě doufám, že opravdu něco umí, a tak výrazně probraná ze snu zahájím s kolegy křížový výslech. Kolega z IT oddělení se táže, jestli umí spočítat v Excelu průměr. Jistěže umí! „Tak prosím,“ ukazuje kolega na notebook vedle. Celých pět minut trvá, než si přesedne na vedlejší židli a prohlásí, že Excel není na ploše. Kolega stále ještě okouzlen krásou a sebevědomím uchazečky ji navede. Uchazečka hrdě po dalších pěti minutách hlásí, že průměr čísel 20, 30, a 40 je 90. Asi omdlím. Koukám na maturitní vysvědčení a z matematiky dostatečná. Na maturitu to možná stačí, pro mne je to asi nedostatečné. Kolega z IT udělá smutné oči. Dobře tak poslední šance. Ptám se, jestli zvládne zabalit soubor. Vyděšeně se ptá, jestli bude muset chodit na poštu… Zdvořile poděkuji, ještě dám prostor uchazečce na dotazy typu, jestli máme příspěvek na ošatné a podobně. Už jen zoufale čekám, kdy se zeptá, jestli si může v práci nalakovat nehty. Dvacet minut promarněného času.

Máme štěstí, že existuje možnost volby. Chceme zlatokopa, který požaduje výplatu pouze za svou přítomnost v práci? Tento příklad je trochu zveličený, i když ne o mnoho. V práci ale takové kolegy máme. Někdo je nazývá zlatokopy, někdo parazity, někdo upíry. Využívají každou příležitost, jak se práci vyhnout, odhodit na někoho jiného nebo předstírat, že už je hotová. Někteří jsou už tak dokonalí, že zvládnou k tomu odčerpat Vaši energii neustálými povzdechy, jak jsou přetížení a špatně hodnocení. Co s nimi?

Tento příběh přece nemůže skončit tak špatně. Jste-li šéf, pak je to jasné. Rychle se takového zaměstnance zbavte. Jste-li kolega, pak jednejte. Zlatokopové umí mnoho manipulativních technik. Jedinou a fungující ochranou je naučit se říkat rázné NE! „Ne, neudělám to za tebe. Ne, nepřijde mi, že toho máš moc.“ Zneužívat jiné v práci není normální. Nesnažte se zlatokopy změnit. Jak říká Joseph Goldstein: „Nemůžeš zastavit vlny – můžeš se naučit surfovat.

Publikováno v časopisu Nevšedník 03/2021, dostupné zde.