Jeden moudrý muž mi nedávno připomněl slova Antoine de Saint-Exupéryho:

„…Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce… Je třeba zachovávat řád.“
„Co to je řád?“ řekl malý princ. „To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od
druhého, jednu hodinu od druhé.“

O řádu a pravidlech bude můj krátký příspěvek na brněnské konferenci Právo ve veřejné správě dne 13.11.2018 (podrobnosti a přihláška jsou k dispozici zde).

Kdo ještě váhá s účastí, snad ho přesvědčí má krátká upoutávka v časopisu Právní prostor.

Veřejnoprávní původci dokumentů a (ne)možnost existence originálu dokumentu v listinné podobě
Každý nositel a vykonavatel veřejné moci (zjednodušeně řečeno) je dle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) povinen vést spisovou službu – někteří v plném rozsahu, jiní v omezeném rozsahu. Tato největší skupina s povinností vést spisovou službu je označována jako veřejnoprávní původci. Ti, kteří musí vést spisovou službu v plném rozsahu dle zákona, jsou označováni jako určení původci.
Výkonem spisové služby se rozumí zajištění odborné správy dokumentů vzniklých z činnosti původce, zahrnující jejich řádný příjem, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání, ukládání a vyřazování ve skartačním řízení dle ust. § 2 písm. l) zákona.
Zákon pak definuje nejužší skupinu mezi veřejnoprávními původci, a tou jsou ti, kteří musí vykonávat spisovou službu pomocí elektronického systému spisové služby (zkratka EDRMS – z angl. Electronic Document and Record Management Systém). Jsou jimi:

• organizační složky státu – „státní orgány“, ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, státní příspěvkové organizace, vysoké školy, zdravotní pojišťovny, právnické osoby zřízené zákonem, kraje a hlavní město Praha (dále jen EDRMS původci).
  Tato povinnost je zakotvena v ust. § 63 odst. 3 zákona. Zákon spolu s prováděcí vyhláškou č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění vyhlášky č. 283/2014 Sb. (dále jen „vyhláška), stanoví četná pravidla pro EDRMS a oběh dokumentů v rámci tohoto systému.Jednou z povinností je, je-li EDRMS původci doručen dokument v digitální podobě (původce je povinen zveřejnit, jaké datové formáty přijímá vyjma zákonem stanovených výstupních datových formátů nebo formáty dokumentů, které jsou výstupem z autorizované konverze dokumentů obsažených v datové zprávě a dále pak na jakých přenosných technických nosičích dat tyto digitální dokumenty přijímá), zajistit jeho oběh v rámci původce pouze v digitální podobě.
  Je-li původci doručen dokument v analogové podobě, provede podatelna autorizovanou konverzi do podoby digitální. Takto obíhají dokumenty až do „konce“ životnosti dokumentu v rámci původce. Od původce putuje takový dokument do archivu nebo do „virtuálního koše“. Archivem je potřeba rozumět předání balíku digitálních dokumentů do Národního digitálního archivu. Dokumenty, které nejsou archivem označeny za archiválie, lze v rámci povoleného skartačního řízení jednoduše vyhodit.
  Je možné, aby tito EDRMS původci ukládali vytištěný dokument v listinné podobě (zákon ho označuje za analogový dokument) s vlastnoručním podpisem a razítkem? Zcela jednoznačně není – zákon mluví jasně: EDRMS původci s dokumentem pracují pouze s dokumenty v digitální podobě od přijetí až po jeho vyřazení – předání do archivu nebo „vyhození“ v rámci skartačního řízení. Nepřipouští se jiný postup. Jediným případem je dokument, který ani z analogové podoby nelze konvertovat do digitální (typicky průkazy, geometrické plány atd.). Běžnou praxí je, že dokument či celý spis je duplicitně veden v listinné podobě, pak se jedná o tzv. stínový spis, jehož vedením se může původce dopustit porušení evropského nařízení o ochraně osobních údajů (tzv. GDPR).
  Dokumenty přijaté původcem i vzniklé z činnosti původce, jež sám dál nepředává, samozřejmě uchová v digitální podobě tak, aby byla zajištěna věrohodnost původu dokumentu, neporušitelnost jejich obsahu a čitelnost, dále pak musí být připojena metadata prokazující existenci dokumentu v čase (běžné, nikoli jediné, zajišťovací prvky: kvalifikovaný elektronický podpis, elektronická pečeť a časové razítko + systém zajišťující přerazítkování dokumentu za doby platnosti podpisu a pečetě). Tyto vlastnosti musí EDRMS původce zachovávat do doby uložení do archivu nebo zničení.
  Klíčovou otázkou je skupina digitálních dokumentů, které směřují vně strukturu původce a doručují se různým příjemcům. I v tomto má ovšem právní řád jasno. Orgány veřejné moci (nezaměňovat s veřejnoprávními původci dle zákona – orgány veřejné moci jsou pojmem zřejmě širším) doručují následovně:
• mezi sebou jsou povinny doručovat pouze elektronicky do datové schránky, 
• vůči právnickým osobám (zřízeným ze zákona a zapsaným v obchodním rejstříku) pouze elektronicky do datové schránky, 
• vůči zbytku (rozuměj fyzické osoby podnikající a fyzické osoby), které mají zpřístupněnu datovou schránku také pouze elektronicky do datové schránky.Jediným případem, kdy orgán veřejné správy musí převést vytvořený digitální dokument do analogové podoby, opatřit vlastnoručním podpisem a razítkem a doručit prostřednictvím držitele poštovní licence je případ, kdy doručuje někomu, kdo nemá zřízenu datovou schránku. I v tomto případě ale pouze doručí analogový dokument a sám si ponechá uložen ve spise pouze stejnopis v podobě digitální.
  Tato pravidla jsou obsažena v ust. § 17 a násl. zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech), jež je lex specialis vůči všem ostatním zákonům, které upravují doručování orgány veřejné moci (např. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů – sám neupravuje doručování do datových schránek, i přesto je při doručování správních dokumentů povinnost přednostně doručovat do datové schránky, má-li ji osoba zřízenu právě díky existenci zákona o elektronických úkonech).
  Pro názornost – Andrea Kovářová má zřízenu datovou schránku jako fyzická osoba, dopustí se přestupku a je jí orgánem veřejné správy doručováno doporučeným dopisem do vlastních rukou. Ta ho na poště nepřevezme, ač se v místě bydliště zdržuje. V tomto případě nelze uplatnit fikci doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu, neboť je povinností orgánu doručit do datové schránky, mám-li ji zpřístupněnu. Jedná se ovšem o domněnku vyvratitelnou – fyzická osoba musí namítnout, že nebylo platně doručeno a že nelze uplatnit fikci doručení. K tématu doručování do datových schránek existuje četná judikatura, zejména Nejvyššího správního soudu (Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.10.2010 sp. zn. 1 As 90/2010).
  Ostatní veřejnoprávní původci vyjma EDRMS původců mají prozatím na výběr, vedou-li spisovou službu v podobě listinné nebo elektronické. Zákon ale i pro ně stanovuje prioritu vedení prostřednictvím EDRMS, umožňuje-li to povaha věci. Je-li stanoveno vedení spisové služby v podobě elektronické samotným původcem, pak musí ustanovení o oběhu dokumentů, výše uvedená, také dodržovat.
  Zveřejněno v časopise Nevšedník č. 3/2018.

O (ne)placeném parkování

Každodenně mě stresuje parkování. Některým z Vás už je určitě jasné, že jsem typická žena. Nejenže se mi málokdy podaří zaparkovat na první pokus, ale také si nikdy nejsem jistá, jestli zrovna zde parkuji správně a jestli musím něco platit. Raději jsem tedy obezřetná, a když vidím volná místa k parkování v centru města, tak se jim obloukem vyhnu, protože je mi podezřelé, proč tam nikdo neparkuje. Raději volím k parkování místa, která už důvěrně znám, a na místo určení dojdu pěšky v lodičkách na deseticentimetrovém a vyšším podpatku, což vnímám jako menší zlo.
Ale tomu je konec. Jasno mi v dopravních značkách v oblasti parkování udělal Nejvyšší správní soud. Začneme ale od začátku, tedy od pravidel, která najdeme v právních předpisech. Všichni asi tušíme, že dopravní značky nemůže na komunikaci umístit kdekdo a nakreslit si je na cokoli. Prvotní zmínku o dopravních značkách najdete na úrovni zákonné, a to v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Jak také jinak, když dopravní značky nám mimo jiné ukládají nějakou povinnost a povinnost lze uložit jen na základě zákona tak, jak zakotvuje naše Listina (Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky) v čl. 4 odst. 12. Pro účely tohoto článku je stěžejní ust. § 62 odst. 5 zákona o silničním provozu, kde se říká, že význam, užití, provedení a tvary dopravních značek a jejich symbolů určuje prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 256/2015 Sb., kterou se stanoví pravidla provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Dopravní značky, které řeší parkování, jsou zařazeny pod značky informativní provozní a jsou uvedeny v příloze č. 5 k prováděcímu právnímu předpisu. A tady je kámen úrazu. Je jich tam totiž několik. Parkoviště může označit přesně 13 dopravních značek nazvaných IP 11 a–g, 12 a 13a–13e. Kterou má pak obec použít, aby dopravní značení bylo správné a jednalo se o placené parkoviště?

Základní dopravní značkou označující placené parkoviště je značka IP 13c:

Z obrázku plyne i jasný popis. Jedná se o jedinou značku, která obecně značí placené parkoviště a podrobnosti k ní stanovuje dodatková tabulka nebo parkovací automat. Pro placené parkoviště tedy nemůže obec použít jinou značku označující parkoviště (z výše uvedených) a v dodatkové tabulce určit, že se jedná o parkování placené.
V tomto smyslu dal zapravdu žalobkyni, která se měla dopustit přestupku, Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc (rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 27.04.2018 sp. zn. 65 A 108/2016-39) a na základě kasační stížnosti žalovaného Krajského úřadu Olomouckého kraje i Nejvyšší správní soud (rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 25.07.2018 sp. zn. 9 As 192/2018-30). Nejmenované město totiž použilo k označení parkoviště značku IP 11c, jejíž význam je odlišný:

Značka sice byla doplněna dodatkovou tabulkou, kde bylo konstatováno, že se jedná o placené parkoviště a v jakém rozsahu, ale dodatková tabulka nemůže stanovit povinnost placení, není-li určeno přímo dopravní značkou. Město sice ještě upravilo placené zóny i ve svém nařízení, k jehož vydání je zmocněno v ust. § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích8, nicméně ani zde nebyla zmínka o použití značky pro placené parkování. Bylo využito značek IP 25a a IP 25b k označení zón a značky IP 12, která rovněž neoznačuje placené parkoviště. Závěr soudu byl jednoznačný – přestupce nebyl povinen uhradit poplatek za parkování, není-li parkoviště řádně označeno značkou IP 13c.
A jak je parkoviště značeno ve Vaší obci či městě?

Článek byl zveřejněn v Nevšedníku č. 3/2018.