Je povinností územně samosprávného celku sdělit jméno a příjmení oprávněné úřední osoby v probíhajícím správním řízení či není? Chcete odkázat na Vaše webové stránky s tím, že zde je uveden seznam případných oprávněných úředních osob? Radím Vám, nezkoušejte to!
I když je ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 500/2000 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), poměrně jasné, stále se snaží některé úřady mlžit a odpovídat neurčitě.
Ust. § 15 odst. 4 správního řádu zakotvuje pravidlo:
„O tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.“
Ustanovení je zcela nepochybně jasné a zřejmě ani nevzniká diskuze o tom, zdali je případný účastník oprávněn tyto údaje požadovat. Může ale způsobit nesdělení těchto údajů nezákonnost rozhodnutí? Zcela přirozeně si asi odpovíme, že bez posouzení případných dalších okolností řízení asi apriori ne. Soud je ale jiného názoru.
Jistý žalobce, říkejme mu M. M., byl Magistrátem města Mostu uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) pro porušení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu jednáním, kterého se měl dopustit tím, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v délce 1 měsíce, a současně stanovena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč.
Žalobce podal odvolání ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje a před zahájením odvolacího řízení žádal o sdělení údajů o oprávněné úřední osobě. Krajský úřad žalobce pouze obecně odkázal na seznam oprávněných úředních osob v dané věci uvedený na webových stránkách. Žalobce se tedy obrátil na soud. O věci rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.09.2017, sp. zn. 75 A 5/2016). Námitka žalobce byla soudem shledána jako důvodná a soud věc vrátil zpět k řízení krajskému úřadu.
Žalovaný krajský úřad ovšem podal kasační stížnost a věc je směřována Nejvyššímu správnímu soudu. Jejich kasační stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.11.2017, sp. zn. 4 As 205/2017). Žalovaný krajský úřad (před Nejvyšším správním soudem v postavení stěžovatele) sice uznává tuto vadu řízení, nicméně tvrdí, že nezpůsobila nezákonnost rozhodnutí a odvolává se na předchozí rozhodovací praxi soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.03.2017, sp. zn. 2 As 322/2016-39), kde soud v obdobném případě k takovému závěru dospěl.
Nejvyšší správní soud se ale v tomto případě se stěžovatelem a zároveň žalovaným krajským úřadem neztotožnil. Uvedený případ stěžovatele a žalovaného krajského úřadu byl totiž v několika momentech odlišný. Zejména v tom, že v našem případě přestupce v žádosti uváděl své obavy (pochybnosti) o nezaujatosti jedné z případných oprávněných úředních osob. Vzhledem ke skutečnosti, že mu nebyla sdělena oprávněná úřední osoba, byla mu způsobena újma v podobě nemožnosti uplatnit konkrétní námitku podjatosti, a tak bylo výrazně omezeno jeho základní procesní právo zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny (usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR), které stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Jiným orgánem pak rozumíme právě správní orgán jako obecní úřad.
Nelze vzít v potaz ani námitku stěžovatele a žalovaného krajského úřadu, že žalobce je velmi častým podavatelem takových žádostí a odvolání. Je tedy dobře seznámen s možnostmi krajského úřadu ve věci stanovení oprávněné osoby. Připuštění této námitky by pak mohlo vést, dovedu-li myšlenku ad absurdum, k situaci, že správní orgán zcela rezignuje na svoji povinnost poučit účastníka řízení o jeho procesní právech, ke kterým zcela jistě patří i sdělení údajů o oprávněné úřední osobě. Nemusel by dát možnost účastníku řízení vyjádřit se k podkladu rozhodnutí, nepoučil by ho o možnosti podat o odvolání, a to jenom z toho důvodu, že by předpokládal, že účastník je s těmito instituty díky svým bohatým zkušenostem seznámen.
Jedná se o jedno z práv, které je zárukou zákonnosti ve veřejné správě. My úředníci nejsme soukromými osobami, ale jsme jako vykonavatelé veřejné moci pod drobnohledem veřejnosti.
Bohužel… Bohudík… 
Článek zveřejněn v časopisu Nevšedník č. 2/2018.