„Všechno nejlepší!“ zvolám zvesela směrem ke kolegyni a už se chystám srdečně jí potřást pravicí. Její běžně kamenný výraz je ale nyní ještě více kamenný a přechází do odstínu ledového, takže i kytice rudých růží v mých rukou začíná pomalu uvadat. Ještě ledovějším hlasem ke mně promluví: „Odkud znáte moje datum narození?!“ V tisícině vteřiny mi proběhne hlavou, že samozřejmě z mzdového programu, vždyť jsem šéfová a když se tam podívám, tak naprosto přesně vím, kdo se kdy narodil a nejen to… Taky kde kdo bydlí, kolik má dětí a mnohem, mnohem víc. Naštěstí mi toto všechno běží jen hlavou a nahlas prohodím s nadějí, že led roztaje: „Kolegové říkali…“ Led bohužel ještě více zamrzá. „Nikdo neví, že mám narozeniny…“ odvětí. A jsem v pasti. Sbalím si svoji (asi bude moje) kytici a couvám z kanceláře s obličejem rudým jako ty růže.

Dosednu do své židle a s pohledem na krásné růže mažu upomínky na data narození všech svých kolegů z Outlooku. O týden později otevřu e-mail od obchodního partnera, výborné vzdělávací společnosti, ke které pravidelně chodím rozšiřovat své znalosti a čtu: „Tajemná paní tajemnice, přeji Vám k narozeninám méně tajemnosti. Jednající jednatel“ S hořkostí v ústech a opět s pohledem na povadlé růže odepisuji, ať okamžitě vymaže moje datum narození, neboť jsem k jeho užití nedala souhlas. A na konci věty deset vykřičníků, aby pochopil, že to myslím opravdu vážně.

Nebojte, takhle to nebylo… Takhle špatně ten příběh skončit nemůže… Nejsme přeci stroje! Nechceme, aby vznikaly a rozvíjely se jen právní vztahy, ale také ty společenské. Právní vztahy jsou součástí vztahů společenských… říká samotná definice právních vztahů. I právní vztah je svojí podstatou vztah společenský. Právo pro něj stanoví nějaké předpoklady. V obou případech, které popisuji, právo předpoklady stanoví.

Začněme od konce, tedy od toho obchodního vztahu. Už jsem naznačila, že mezi územním samosprávným celkem a vzdělávací společností, jejíž jednatel mi přál k narozeninám, je obchodní vztah. Vzdělávám se tam já jako zaměstnanec. Moje osobní údaje (tedy i datum narození) má společnost k dispozici, neboť mi vystavuje v souladu se zákonem o úřednicích osvědčení v případě, že se zúčastním vzdělávacího programu s akreditací MV ČR. Společnost má také můj e-mail… ten jsem poskytla taky. Může mi na něj tedy posílat nabídky? Může mi přát někdo k narozeninám? Co na to obecné nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen GDPR)? Samozřejmě se pohybujeme mezi mantinely danými GDPR, ale také musíme vzít v úvahu ustanovení zákona o některých službách informační společnosti. Zákon říká, že obchodní sdělení lze šířit, pokud jsem k nim udělila předchozí souhlas. Pak lze nabízet služby a výrobky podnikatele (v našem případě tedy vzdělávací společnosti), ale za předpokladu zřetelné možnosti souhlas odmítnout. Za podporu prodeje výrobků a služeb se považuje i přání k narozeninám. V tomto smyslu se koneckonců vyjadřuje i Úřad pro ochranu osobních údajů.

Případ přání k narozeninám kolegovi bude poněkud složitější. Skutečně bez souhlasu zaměstnance, a to bez souhlasu, který splňuje všechny požadavky kladené GDPR, přát zaměstnanci nelze. Těžko bychom našli v GDPR titul jiný než souhlas. Schválně: Jedná se o zpracování nezbytné pro splnění smlouvy? Zcela jistě ne. Zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti správce? To rozhodně ne! Zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby? Spíše mám pocit, že jako gratulant jsem se bála, že bude ohrožen můj život… Dále: Je zpracování nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci? Ani tady nebude odpověď kladná. Nebo snad je zpracování nezbytné pro účely oprávněných zájmů správce? Tak ani tady neuspějeme. Nežli tedy vyhodíte pár stovek za kytici, tak si ověřte, jestli o ní vůbec u Vás v práci někdo stojí. Aby nebyl ten konec nešťastný, zkusím příště bonboniéru, třeba ledy roztají…

Publikováno v časopise Nevšedník 1/2021. Dostupné zde.